Tři roky s Nadáči

Je to více než rok, co jsem opustila Program podpory nadaných studentů. Je pravda, že od té doby už uplynul nějaký ten pátek, ale říká se, že některé věci se potřebují trochu uležet. Snad se tedy moje dojmy a vzpomínky uspořádaly natolik dobře, abych o všem mohla psát střízlivě.

A jak to tedy všechno začalo?

Celou základku a gympl jsem se učila dobře - nebo spíš, tak, jak to stačilo, abych měla pěkné známky a jinak klid. Plnila jsem všechny úkoly, učila se na testy. Klasika. Ke štěstí mi to vlastně i docela stačilo. Že bych se mohla účastnit i nějakých akcí nad rámec školy jsem zjistila až ve třeťáku na gymplu (já ignorant). Do té doby jsem byla spokojená s každoroční účastí na biologické, občas i češtinářské olympiádě, a sem tam jsem si zasoutěžila ve školní konverzační soutěži v angličtině či němčině.

Co se ale prolomilo v tom třeťáku, že se ukázalo, že je toho mnohem víc? Narazila jsem na Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu (JCMM), které ve spolupráci s dalšími organizacemi pořádá super akce (nejen) pro středoškoláky. A tenhle článek píšu hlavně proto, abyste věděli o tom, co všechno JCMM dělá. Protože je toho fakt hodně. A chcete to zkusit všechno. Od akcí po středoškoláky, po všechny podpory vědeckých projektů. Protože to za to stojí.

Nejdřív ze všeho jsem vyzkoušela N-trophy, mezioborovou týmovou soutěž v biologii, chemii, fyzice a logice. V týmu je vždycky sranda, zvlášť když máte tak skvělé spolužáky, jako jsem měla tehdy já. A tohle bylo něco jiného než olympiáda. Společně jsme bádali, proč se váleček točí, jak se točí, jak funguje ta černá skříňka na internetu. Něco, co člověk nevygooglí a musí se nad tím zamyslet. Formát, který nezvýhodňuje superextrahypervzdělané lidi, ale je rovný pro všechny, kteří jsou schopni nad věcmi přemýšlet. Jako zázrakem jsme se dostali do finále, kde jsme tehdy skončili na krásném čtvrtém místě. Tedy, na jižní Moravě. Dnes už N-trophy běží mezinárodně, jestli se tomu tak dá říct, a své síly středoškoláci mohou poměřit i s "bratry Slováky". A já mám tu čest být u toho už čtvrtým rokem jako organizátor.

N-trophy 2011 (jako účastník)

N-trophy 2016 (jako organizátor)

E-mailové bombardování od JCMM aneb SPAM, který chceš

Po N-trophy v roce 2011 se všechno rozjelo. JCMM mě mailem začalo informovat o dalších svých akcích. Já tehdy nebyla troškař a v jednom pololetí vyzkoušela rovnou tři T-exkurze. A další rok ještě jednu. A jsem za to dodnes ráda, protože mi to pomohlo při výběru vysoké školy. Paradoxně jsem si vybrala ten obor, v jehož labině jsem na T-exkurzi skoro ničemu nerozuměla, protože jsem si řekla, že to bude největší výzva. Jak by to dopadlo, kdybych místo toho šla studovat veterinu, farmacii či ekotoxikologii? Těžko říct. Ale vím, že všechny T-exkurze byly skvělé. Extrahovala jsem vitamín C z Celaskonu a zkoumala, jestli opravdu obsahuje tolik vitamínu C, jak se říká. Dozvěděla jsem se, že po ekotoxikologických pokusech jdou žížaly do "žížalího sanatoria". Nechala jsem se přemluvit kamarádkou k pitvě kočky a psa. Pudla. Černého. Protože toho jsme tehdy měli doma živého a zdravého. Tak aby to nebyla náhodou malá výzva. 

No a na závěr všech mých středoškolských exkurzí jsem si hrála s DNA a proteiny, což vlastně dělám dodnes.

T-exkurze: Pitva kočky a psa na VFU Brno

Pak to přišlo. Zmínka o tom, že existuje něco jako Program podpory nadaných studentů. Zvažovala jsem, jestli se přihlásit či nikoli. Přece jen jsme tehdy nebyli v úplně nejlepší finanční situaci, testování stálo okolo tisícovky. Ale ta představa, že bych každoročně mohla dostat 30 000 Kč na svoje vzdělávání, byla až příliš lákavá na to, abych to nechala být. Navíc mě o tom přesvědčoval i můj spolužák, který měl v PPNS kamaráda. 

A tak jsem se přihlásila. Ačkoli jsem tehdy naprosto nepotvrdila definici "nadaný student", když jsem si nezkontrolovala, jestli jeden můj mail odešel. Nevyhovoval mi termín testování, přišla domluva o náhradním termínu a já se divila, že už pak nikdy nedošla žádná reakce, potvrzení, informace o tom, kam se mám dostavit. Až v září dalšího roku jsem si všimla, že ve složce Rozepsané mám mail, který tam opravdu zůstat neměl. Shit happens. Další rok už to ale naštěstí vyšlo!

Perlička z testování. Naprosto zdrcená tím, že jsem test pokazila, jsem si o pauze na záchodě vyslechla monolog jedné slečny, která sebejistě prohlásila, že ten test byl tak lehký, že by ho napsal i její pětiletý brácha. To mi na sebevědomí moc nepřidalo. Ale bylo to naposledy, co jsem ji viděla. Neklesejte tedy na mysli, pokud máte po testu pocit, že jste to pokazili :) Může se stát, že na tom nakonec nejste tak špatně (a někdo jiný to evidentně může mít přesně naopak). 

Já su jako nadáč? A co teď? Kde jako naberu těch 15 bodů?

Od září už mi začalo "JCMM spamu" chodit podstatně více. Prý že jsem opravdu byla doporučena pedagogicko-psychologickou poradnou a jsem prý Nadáč, stálo v jednom z dopisů. No jo. Jenže abyste Nadáčem zůstali, musíte každý rok splnit určitá kritéria. Neměli byste být horší než 50 % lidí na oboru (to platí tedy jen pro vysokoškoláky) a za jeden akademický rok je potřeba nastřádat 15 bodů za mimoškolní aktivity. 

Tehdy jsem měla smrt v očích. PATNÁCT BODŮ?! JAKOŽE FAKT PATNÁCT BODŮ?! Kde to jako naberu? Vždyť například za přednášku je jen půl bodu! Nejvíc se bodují olympiády, ale ty už jsou pro mě teď pasé. Tak to si jako nakoupím jen knížky a za ty budu dostávat body?

Naštěstí se opravdu není čeho bát. Jak už jsem říkala, JCMM pořádá kupu akcí. Kromě toho, že vám toho dají opravdu hodně (vědomosti, zkušenosti, zážitky), dostanete za ně právě ty zmíněné body. A pokud jste strašpytel jako já, rozhodnete se, že "vám ty body určitě nevyjdou a musíte teď začít pořádně makat, abyste se v PPNS udrželi." A pak už vám ty akce nikdy neubydou, protože vás baví :D 

Jak to se mnou a s mými 15 body nakonec bylo? Motivovaná tím, že musím makat, jsem začala v prváku na vysoké chodit do laboratoře CEITEC, později jsem začala vypomáhat s organizací N-trophy, a snažila se účastnit všeho možného, co mi JCMM jako Nadáči nabízelo. A že toho nebylo málo. Říká se, že jeden obrázek vystačí za tisíc slov, takže tady je dávka 13 000 slov pro vás:

Více méně v každém výletu se počítá i s nějakou odbornou přednáškou, takže se opravdu spojuje příjemné s užitečným. A v posledních době se navíc objevuje v programu Nadáčů čím dál více zážitkových akcí, což je pecka! Já nestihla navštívit ani jednu, ale vy tu možnost máte, takže toho koukejte využít! 

S každou zážitkovou akcí se navíc dávají Nadáči víc a víc dohromady jako kolektiv a pořádají teď i spoustu neoficiálních akcí (pozn. já už mám teď tolik akcí, že ty neoficiální nadáčské už teď bohužel nestíhám :D), takže se nebojte toho, že diagnóza "Nadáč" znamená "šprťácký asociál, který si v rožku skládá Rubikovu kostku". Naopak. Nadáči jsou velmi sociální a pokud chcete, velmi rychle vám zaplní kalendář kupou akcí, kde se socializujete až až :) A bum, rázem máte haldu kontaktů na lidi, kteří dělají ve stejném či příbuzném oboru, jsou v tom špičkoví, a víte, na koho se popřípadě ve svém školním či pracovním životě v budoucnu obracet.

Já chci taky!

Není nic jednoduššího, než se zaregistrovat na stránce JCMM, aby vás zavčas upozornili, že se testování či jiné akce blíží. A pak se zavčas přihlásit. Jen do toho! :) Ničeho se nebojte a zkuste to, stojí to za to, věřte mi :)

A pokud vás nenalákal můj příběh, fotky z akcí na stránce JCMM na Facebooku to určitě udělají.